Na první pohled vcelku drobný drak, spíš dráče, je jako navlhlý knot, který kouří, ale nikdy z něj oheň nevzejde. Ne že by o to knot neměl snahu, ale jeho samotná podstata to neumožňuje. Možná je to tím, že Rimini je drakem jezerním a tak mu planoucí věci nejsou tak úplně vlastní. Pokud by si sám měl vybrat, byl by přinejhorším vodní parou, která se sice nezdá být nic výrazného či významného, ale je schopná způsobit značné popáleniny. Kdo by to čekal. I voda dokáže spálit. A pak vyšumí do atmosféry, bez kouře, bez jakékoliv stopy.
V Riminiho dušičce se kroutí horský potok, pořád se v něm mele bezpočet emocí, které jsou často protichůdné, nedávají spolu smysl, ale bojují o nadvládu nad jeho tělem, jako malá rybka zmítaná v dravých proudech.
Nejraději by se viděl být nezávislým drakem, který je nad věcí, protože je lepší než ostatní, a tak se nemusí obtěžovat svou nadřazenost skrývat. Pokud bude nejlepší, nebude vůbec těžké si kolem sebe vytvořit kruh známých a přátel, kteří ho budou obdivovat a mít rádi. (Takto to totiž rozhodně funguje. A nezkoušejte mu říct cokoliv jiného.)
Ti, co jsou nejlepší, jsou na tom přece nejlíp, to dá rozum. Nejlepší pozice v životě, nejlepší přátelé, nejlepší štěstí… Nejlepší radost. A to je vlastně to, po čem reálně uvnitř nejvíc touží. Přijetí a láska, to, co by mu řeklo, že je dobrou osobností, že je někdo, koho se oplatí milovat. Také je si velmi vědom faktu, že není jednoduché ho mít rád. Na to je příliš výbušný, sarkastický a egocentrický. Představa bezmezné lásky je něco, co svítí v jeho mysli jako to nejcennější, čeho by mohl dosáhnout. To by nesměl mít mimo všeho zmíněného i sebedestrukční sklony.
Rád se hádá, ne jenom proto, že je většinou přesvědčen o vlastní pravdě. Baví ho i inteligentní debata, radost mu dělá si s někým změřit síly, porovnat zkušenosti a znalosti, něco se naučit. A následně svého protivníka totálně rozbít na maděru. Nadřazenost v konverzacích mu pomáhá si dokázat, jak dobře na tom je, v opačném případě se dostavuje pocit selhání.
Pokud největší touhou je přijetí takového, jaký je, pak jeho největším strachem je selhání. A to v čemkoliv. Jakákoliv situace, která ho přivede do bodu, kdy se mu věci nepovedou tak, jak si představoval, v něm vyvolává silné pocity méněcennosti. Objevují se hlasy, co mu připomínají, že vlastně byl takhle úplně marný od začátku a tímto se vše jen potvrdilo. Co na tom, že se aktuálně nachází v řadě pěti úspěchů a jednoho (z jeho pohledu) neúspěchu. I tak se začne pomalu topit v metaforickém bahně pocitů. Jeho neomalenost, hlasitost a celkové často nevybíravé chování jsou většinou prostředkem k maskování skutečných myšlenek a emocí, které jsou obvykle toho negativního typu.
Kdo ví, kde se to v něm vzalo. Bez ohledu na to, jak se kdo k němu chová, podvědomě se začne porovnávat s tím, koho vnímá jako svou konkurenci, která ho může připravit i o těch pár jistot, kterých si je vědom. V takových chvílích, kdy cítí silnou závist, reaguje prudce, nepříjemně, a moc rád útočí na slabá místa, která vypozoroval. Hlavně aby ublížil víc, způsobil víc bolesti, než zrovna cítí uvnitř. Co mu po tom, že to není fér. Život beztak fér nikdy nebyl a on tu není od toho, aby se k někomu choval mile jen proto, že je to slušné.
Pokud se zrovna neprojevuje jako nejnepříjemnější ostnatá větvička zachycená v podpaží, není úplně nejhorší společností. I když většinou svůj intelekt používá k podražení nohou, je také nesmírně zvědavý a zajímá ho cokoliv, co nezná. Když se nehlídá, změní se v nadšeného, zvídavého mladíka, bažícího po znalostech a milém slově.
Prostřednictvím právě té oscilace mezi kousavým chováním a poměrně mírným, se nikdy necítil jistý ničím, ani svou vlastní identitou. Nezávislost, po které touží, je iluzí. Uvnitř je ochotný se pro přijetí kompletně změnit, přepsat své zájmy a koníčky, jen aby měl šanci. Možná i proto se nikdy necítil úplně pevně ve vnímání jak své osoby, tak toho, jak se narodil.
Několika málo osobám, které považuje za sobě blízké, je schopný ukázat i svou jemnou stránku, je schopný je bránit do roztrhání těla a udělal by pro ně všechno. Kromě bavení se o vlastních pocitech. V tu chvíli se promění v divokou kočku ponořenou do dehtu, kterou chcete vykoupat. A tak, jako se v Riminim usadila nevraživost a ostrý sarkasmus, tak pevně se kočičího kožichu drží černý lepkavý dehet.