Qirdunth je nicneříkající, nevýrazná kaluž, které si (pravděpodobně) všimnete až na poslední chvíli, a ani poté, co si uvědomíte její přítomnost, nebudete o moc moudřejší v tom, co si o ní myslet. Třebaže se mu za očima blýskají jiskry mladického raubířství, kteréž možná leckterého draka přinutí pomyslit na vlastní dětství, tvář, jež je nese, vypadá docela nezajímavě. Nezapamatovatelně. Kterápak kaluž ale navždycky setrvala se stejným, obyčejně vyhlížejícím výrazem? Každá se s kapkami z nebes změní; Každá si ráda zatančí v harmónii, kterou jí právě déšť udává. Podobně jako ony, i Kvído se s každou novou známostí zaraduje a rozpohybuje zbytek těla tak, aby k sobě druhé přilákal a skamarádil se s nimi. Je společenský, srdečný a přátelský. Jenomže nebylo by to takhle trochu podezřele jednoduché?
Bylo. Byť je drakem družným (což přirozeně svádí k představě, že je automaticky mistrem konverzace), málokdy si s někým skutečně sedne, popovídá, ba na někoho udělá dobrý dojem. Je společensky docela neohrabaný a ačkoliv by tenhle nedostatek mohl kompenzovat (nebo dokonce skrýt!) tím, že by nechal mluvit především své společníky, ani v tomhle ohledu není nejšikovnější. Místo toho, aby si s druhými povídal, na ně většinou jenom mluví. Qirdunth se do svých osobních promluv často ponoří až tak, že zapomene dát druhým slovo, nebo, pokud se ho někomu povede ukrást zpátky, jim ho hodně rychle sebere. Nedělá to vědomě a jako slušně vychovaný kluk samozřejmě ví, že je to krajně nevhodné – jeho jazyk má však vlastní rozum a neposlouchá, co mu drak nakáže. Mluví a mluví navzdory tomu, že jeho monológy občas postrádají hlavu a patu, nebo nejsou relevantní k právě probíranému tématu. Když nemluví, alespoň si pobrukuje – draci od něj tedy téměř nikdy nemají klid a mohou z toho být podráždění (ať už konkrétně na něj, nebo jenom v jeho blízkosti). Ticho mu bubnuje v hlavě jako ustavičný déšť, jehož zvuku se nutně potřebuje zbavit. Nemá ho rád.
Z uvedeného by bylo jednoduché vyvodit, že se Qirdunth do všeho hrne po hlavě tak, aby si mohl vymoct právo hlavního (a přinejlepším jediného) mluvčího. Mnoho draků by to nepochybně uvítalo – vymluvil by se, unavil se u toho a únava by pak přirozeně znamenala spánek, jímž by svému okolí poskytl kýžený klid. Tato domněnka je ale (bohužel) chybná. Sic je zdravě zvídavý o svém okolí (a přidrzle rád strká nos tam, kam nemá), kolkolem je poměrně líné dráče. Je usedavější, krapet zbabělejší typ. Možná je to nešikovností, jež se s Kvídem nese – kam vkročí, tam se často nedopatřením vmotá do nějaké nepříjemnosti.
Suma sumárum je Qirdunth naprosto tuctový drak, se kterým si někteří odpočinou, a jiní rozpálí do běla. Třebaže se snaží být přátelský – a v nitru opravdu je, vlastně až tak, že to někdy zabolí –, občas mu jeho nezastavitelná tlama všechno zkomplikuje. Neúmyslně překračuje hranice a zabouchává si tak dveře před očima. Změna je ale život, a jak se jeden může změnit, když své stěny nechá stát na tom stejném místě?