Mourex je plachým a stydlivým drakem, který je ovšem plný vědomostí. Většinou ho lze najít v nějaké podzemní jeskyni, ve které se zrovna schovává a kde si už po stopadesáté šesté čte svou hliněnou destičku, kterou si s sebou při útěku z domovské jeskyně stihl vzít. Ačkoliv se jedná o jeskynního draka, tak je velice čistotný a špinavého ho nikdy neuvidíte!
Jedná se o introverta, jehož nejbližším společníkem je často on sám. Naštěstí pro něj (to aby nebyl pořád sám) trpí samomluvou a zřídkakdy si nepředstavuje různé jiné draky ve své fantazii. Jeho oblíbeným místem pro trávení volného času jsou opuštěné lokality. Vždy si vybírá jeskyně, kde je co nejvíce krápníků. Právě dopad kapek z krápníků do vody a jinak naprosté ticho je něco, co mu dodává absolutní klid a kdy se dokáže nejvíce uvolnit a odpočinout. V takové jeskyni je schopný vydržet opravdu dlouho, třeba i několik týdnů.
Ve společnosti je velmi nesvůj a snaží se nevzbuzovat pozornost ostatních draků. To mu ovšem moc nejde, protože když je nervózní, zakoktává se a zběsile vrtí ocasem. Očnímu kontaktu se téměř vždy vyhýbá. Před draky vysokého postavení, kteří si vyžadují autoritu, úplně ztuhne a dostat z něj hlásku je úkol nad dračí síly. Přesným opakem jsou draci, kteří v něm vyvolají dobrý a přátelský dojem. V takovém případě se dokáže rychle otevřít a naivně říct skoro vše, co má na mysli.
Na světě má strach hlavně ze dvou věcí. První je ztráta jeho milované destičky, pro kterou by se i takový pacifista dokázal rvát, a druhá je společnost. I přes strach ze společnosti přece jen občas procitne a cítí samotu a smutek, protože jako malý měl plno dračích přátel. Mourexovým cílem je najít někoho, kdo ho přijme mezi sebe a s kým se bude cítit v bezpečí. Kvůli jeho plachosti se mu toto zatím nepodařilo.
Mourex je nekonfliktní drak, který odmítá používání násilí. Kvůli jeho traumatu z mládí si dlouho zvyká na ostatní a má určitou averzi vůči ohnivým drakům. Je vůči nim zpravidla nedůvěřivý a někdy i přehnaně opatrný. I přes tyto překážky sní o tom, že bude jednou někde uznávaný a proslaví se jako známý badatel.

Mourex se vylíhl z vajíčka do milující rodiny, která byla součástí mírumilovného společenství Amyr. Jeho matka byla moudrá dračice Moira a jeho otcem zas vášnivý badatel Sorex. Společně se věnovali průzkumu jeskyní a terénu. Také měl další dva sourozence. Stejně starou sestru Loiru a staršího bratra, který se po hádce s rodiči ztratil, což byla pro rodinu veliká rána. Xyzzyrryr byl totiž od narození agresivní a rodiče ho nedokázali kontrolovat. Společenství draků žilo v rozsáhlém jeskynním komplexu s názvem Maizo a vyznačovalo se jejich nekonfliktním přístupem “žij a nech žít”. Také zde fungovala dělba činností a každá skupina měla svou danou práci. O všem rozhodovala dračí rada a vůdkyně Seiha.
V mládí měl problémy se zařadit mezi ostatní malé draky. Byl ve všem pomalejší a moc toho nenamluvil. Rodiče mu začali vysvětlovat svoji práci a učili ho číst hliněné destičky. Netrvalo dlouho a malý Mourex byl pohlcen všemi dobrodružnými příběhy a informacemi a ty pak vyprávěl dál ostatním dráčkům. Tak si získal své první kamarády, se kterými vymýšlel další nová dobrodružství, o kterých doufali, že je spolu jednou prožijí. Poprvé tak byl součástí nějaké skupiny, ve které se cítil dobře a kde byl oblíbený. Všichni na něj byli milí a on jim to stejně tak vracel.
Když mu byly necelé 3 roky, napadla útočiště velká skupina agresivních ohnivých draků, kteří usilovali o nové území. Mourex měl však štěstí a schoval se tam, kde ho nikdo nehledal. Zbytek jeho rodiny však takové štěstí neměl a potkal je tak stejný osud, jako všechny ostatní draky společenství. Mourex byl jediný, kdo přežil. Musel opustit jeskyni co nejdříve. Při útěku narazil na hliněnou destičku, kterou po sobě zanechali jeho rodiče, a vzal si ji s sebou na památku jako vzpomínku. I přes šok a nepopsatelný smutek se mu podařilo uprchnout ven, aniž by si ho kdokoliv všiml. Teda aspoň si to myslel. Právě při jeho útěku uslyšel z hlubin jeskyně povědomý dračí řev. Byl to řev jeho bratra, který volal Mourexovo jméno. Hned věděl, že se musí dát na útěk. Celá tahle událost ho trvale poznamenala a vytvořila v něm strach ze společnosti (a také averzi vůči ohnivým drakům). To kvůli nebezpečí, které z ní může vzejít.
Potom, co se dostal ven z jeskyně, viděl kolem sebe jen samé stromy. Východ z úkrytu byl totiž v hlubinách hustého listnatého lesa. Neměl moc času na rozmýšlení a prostě šel směrem na sever. Několik dalších dní bylo jen proplétání se mezi stromy a pojídání mršin, dokud nenarazil na první civilizaci. Z výšin stromů se na něj nevěřícně dívala skupina stromových draků. Jeskynní jim vysvětlil svou situaci a ti ho nechali se před jeho pronásledovateli schovat v jejich úkrytu. Netrvalo to dlouho a dvojice ohnivých draků se objevila poblíž prastarých stromů. Mourex byl ovšem dobře ukrytý pod kořeny gigantického stromu a draci z lesního společenství ho neprozradili. Agresoři tak jen otráveně pokračovali dál. Stromoví ho ovšem moc pohostit nemohli, jelikož to byli vegetariáni. Pomohli mu alespoň vyléčit jeho zranění, ke kterým po cestě došel. Po pár dnech se rozhodl pokračovat dál na sever a poděkoval stromovým za jejich ochotu.
Následovalo období, kdy se učil samostatně přežívat sám. Učil se lovit a schovávat se před agresivními draky. Měl snahu se stát součástí dračích společenstev, ale nikdy to dlouho nevydrželo. Každé společenství, pokud nebylo rovnou agresivní, ho mělo za podivína a nikde dlouho nevydržel. Nedokázal pracovat ve skupině, neuměl dobře komunikovat a často byl myšlenkami ve svém světě. Nic z tohoto nebylo něco, po čem by dračí společenství toužila a také ho za to velmi tvrdě trestali svým chladným přístupem.
Jednou byl součástí skupiny ne příliš chytrých draků, ale zato dobrých bojovníků. Ti ho vcelku tolerovali a nechávali mu dost volnosti. Tedy až na jejich vůdce. Mohl rozvíjet svůj intelekt a za ochranu na oplátku učil draky číst hliněné destičky, které občas během svých průzkumů nalezli. Jednoho dne zrovna prozkoumávali ruiny dávnější dračí civilizace, když v tom objevili funkční portál. Vůdce skupiny ovšem nechtěl riskovat životy někoho z jeho tlupy, natož ten svůj. Řekl tedy Mourexovi, ať portálem jde první on. Mourex ani chvíli neváhal, tušil, že ho zde nečeká nic jiného, než jen nekonečný koloběh mizérie. Nebylo tedy cesty zpět a i se svou destičkou se vrhnul do portálu.
Po tomhle celém ho čekala celá tato výzva nanovo. Najít místo, kde by se cítil dobře a mohl by se tak po letech na útěku usadit. Ale moc dobře věděl, že tahle cesta bude náročná a dlouhá. Bez většího přemýšlení se rozhodl opět vydat na sever. Po cestě za novým domovem narazil na mnoho draků a poznával tak různé povahy ostatních. Setkal se s milými draky, ale i pěknými darebáky a podrazáky. Kvůli jeho naivitě ho ostatní často využívali, což v něm vytvořilo velkou nedůvěru v ostatní. Nic z tohoto ovšem nebylo tak špatné, jako to bylo v době, než prošel portálem. Nikdo ho už tolik nešikanoval a i krajina zde byla živnější a veselejší, přestože to byla třeba jen poušť. Mourex viděl šanci na nový a lepší život a nechtěl ji za žádnou cenu pustit.