Ačkoli je Maya chladný drak, v jejím srdci vždycky hořel jasný plamen. Je sebevědomá, houževnatá a máloco ji dokáže vyvést z míry. To ovšem neznamená, že by to nešlo - jen je to velmi těžké.
Ačkoli v průběhu let a životních zkušeností se její povaha změnila k lehce "snesitelnější," pořád to není zrovna velká sympaťačka. Přátele si hledá těžko, nepřátele o něco snadněji. A ačkoli to není vyloženě samotářka, společnost jiných draků jí většinou přináší spíše problémy. Či je přináší ona sama? Pravda bude asi někde na půl cesty.
Často bývá dost neotesaná a hrubá, pokud byste si představili pravou dámu, není dračice, která by jí byla vzdálenější. Je tvrdohlavá, ostrá jako žiletka a v kritice ostatních se velmi vyžívá. Na druhou stranu, pokud je něco vyčítáno jí, nenese to moc dobře. Můžeme tedy říct, že je také dost velký pokrytec.
Pokud jí ale promineme tyhle negativní vlastnosti (a že jich není málo), určitě najdeme i něco chvályhodného. Například lze zmínit, že svého okruhu přátel, pokud už teda nějaké má, si velice váží. Je to dobrá kamarádka, ochotná, do určité míry i pečující a snaží se být i empatická. Což jí, pravda, vždycky úplně nejde, ale snaha se přece musí ocenit. Nutno ale říct, že přátele už stejně žádné nemá a dost možná ani mít nebude. Co se týče důvěry, tu Maya už vkládá do ostatních jen velmi těžko. Vlastně je to pro ní téměř nemožné.
V kolektivu většinou nemá problém spolupracovat, byť někdy může její prořízlá huba trochu dělat problémy. Dokáže se přizpůsobit a respektovat ostatní, aspoň tedy většinou. Na druhou stranu, pokud jí je někdo nesympatický, dává to dost najevo a fungovat s ním příliš nezvládá.
Nemá příliš pochopení k (podle ní) neužitečným, slabým jedincům a fňuknám, pokud k nim nemá nějaký bližší vztah. A ani k mláďatům. Mateřský typ opravdu není a asi nikdy nebude. Dráčata jí vždycky lezla dost na nervy. Morální hodnoty má trochu posunuté a v tomto ohledu nelze předem úplně říct, jak a zda vůbec by někomu cizímu vůbec pomohla. Maya je dost sobec, ne zbabělec. Spíše naopak - má poměrně nízký pud sebezáchovy a ani potom všem, co si prožila, není příliš opatrná na svůj vlastní život a zdraví. Do všeho se stále vrhá po hlavě a nutno říct, že většinou nejdřív jedná a až pak myslí. Celkově Maya není zrovna kdovíjaký myslitel a ničím se příliš dlouho nezaobírá.

Začátek života
Bylo to kdesi na dalekém severu, kde se vylíhla tři malá dráčata. Dvě dračice, bílé jako sníh a jeden drak, který nesl barvu jasného nebe. Svět do kterého přišli, nebyl růžový. Rodiče je na to připravovali už od samého počátku. A nejen na to - taky mezi nimi podporovali přirozenou rivalitu. Jejich rodiče totiž byli vůdci velkého společenství. Vážení, obávaní. Hlavně jejich otec, hlava rodiny jak se patří - tvrdý, přísný, nekompromisní. Rodičovskou lásku byste u něj hledali jen těžko, na druhou stranu dokázal své potomky do života připravit obstojně.
Jeden ze sourozenců měl časem přebrat vedení společenství. Ten co se projeví jako nejschopnější po všech směrech. Otec si od začátku přál, aby to byl jeho jediný syn, avšak Gailla ho předčila dalece svojí houževnatostí, dravostí, ale hlavně cílevědomostí. Na rozdíl od něj a Mayi od začátku věděla, co chce a šla si pevně za tím. Maya byla z nich tří asi ten nejslabší článek, i když moc výrazně nezaostávala. Spíše to bylo způsobeno jejím nezaujetím do celé situace, do jaké je otec dostal. Nechtěla vést společenství a neustálé soutěžení mezi ní a jejími sourozenci ji unavovalo.

Gailla ji navíc nesnášela. Z celého srdce. Těžko přesně říct, co bylo tím hlavním důvodem. Byla to snad první malicherná rozepře, která rozhořela plamen nenávisti? Žárlivost? Ale na co, když Gailla byla ve všem lepší? Ať tak nebo tak, jak obě sestry rostly, vztahy se zhoršovaly. Chování Gailly bylo stále horší, agresivnější a rodiče to ignorovali. V Maye rostl hněv. Hněv na sestru, hněv na rodiče, kteří ji nikdy nepodpořili ani se ji nezastali. Hněv na to, jak jí je pořád vtloukáno do hlavy, aby byla ve všem nejlepší. Jediný, s kým měla docela dobrý vztah, byl její bratr Amudah. To ale nestačilo na to, aby se Maya na tomhle místě cítila jako doma. A aby toužila potom zde zůstávat.
Vše vyvrcholilo v den, kdy byli všichni tři posláni na lov. A samozřejmě měli také být jejich výsledky porovnány, jak taky jinak. Gailla tentokrát selhala a Maya zazářila, jelikož přišla domů s velkým kouskem Latirského ledního medvěda, který byl téměř stejné velikosti jako drak. Jeho maso bylo výživné, chutné a lovci těchto medvědů byli vždy uznávaní. Ulovit ho ale nebylo snadné a bylo to poprvé v jejím životě, co takého tvora dokázala zabít. Obace, které za to Maya sklidila, se pochopitelně její sestře vůbec nelíbily. Vyústilo to v ostrou výměnu názorů a také v boj, který se táhnul až vysoko do hor. Gailla byla větší než Maya, v boji schopnější i rychlejší. Vždy bedlivě poslouchala a nasávala vše, co ji otec učil. Maya si uvědomovala že nemá moc šancí. Dokonce se bála i o svůj život. Zabila by ji její vlastní sestra? Gailla byla jako její otec. Záleželo jí jen na ní samotné a na své budoucnosti. Neviděla nic jiného. Nikdo je nepomůže. Amudah se stále nevrátil z lovu, možná by se býval zastal své sestry. Ale takhle? Mohla se spolehnout jen sama na sebe.
Asi jen díky přízni osudu se jí povedlo uhnout útoku ve vzduchu. Maya se otočila a chytla Gaillu za křídlo. Chtěla jí znemožnit let, nebo aspoň výrazně zpomalit, aby mohla utéct. Křídlo se ale zlomilo a Gailla spadla. Ne moc vysoko. Byli u vrcholu hory. Jenže s tímto nárazem se led otřásl a jeho velká část se ulomila a spadla kamsi do hlubin. A to i s Mayi sestrou.

Po tomhle incidentu se Maya domů už nevrátila. Nebála se. Věděla, že by jí to nikdo nevyčítal, ale přišlo jí to zvrácené. Nikdy nechtěla sestru zabít. Chtěla si jen zachránit vlastní krk! A teď s tím bude muset žít po zbytek svého života. Nebyla žádná šance, že by Gailla ten pád přežila.
Chtěla od toho všeho pryč. Navždycky. Chtěla na tenhle život zapomenout.

Nová země
Maya cestovala dlouho. Ve snaze se vzdálit od svého rodného místa co nejdál, letěla daleko od míst, která jí byla známá. Předala svůj život do rukou náhodě a několik měsíců se potulovala bez cíle, až se dostala do světa docela jiného, než jaký jí byl znám. Draky se to tam jen hemžilo. A nejenom chladnými - poprvé v životě viděla i jiné druhy draků, více či méně mocných. Ovládajících magie, které by ji ani ve snu nenapadly. Zjistila, že zde žijí bohové. Bylo toho tolik, co zde mohla poznávat a učit se. Propadla tomuto světu.
Našla si zde společenství, místo kam mohla patřit. A ať to bylo vzhledem k její povaze jakkoli nepravděpodobné, dokonce si našla i druha a přátele. Svému novému životu zde zcela propadla. S odstupem času by se asi považovala za naivní, myslela si ale, že to takhle zůstane. Jenže její život neměl být pohádka.

Na onen svět a zpátky
Do této země, kterou považovala za svou a kterou hodlala bránit, vtrhlo mnoho cizích draků. Přišli jen ničit a vraždit. A Maya bránila zemi, která byla její. Bránila své společenství. Jenže nepřátel bylo tolik, že ji to stálo život. Najednou všechno potemnělo. Sama ani neví, jak dlouho byla mrtvá. Nebylo zde nic. Nic než nicota.
Z neznámého důvodu se však bohyně rozhodla, že Mayu vrátí zpátky. Snad jako odměnu za to, jak tuhle zemi bránila? Či to pro ni byla jen hra? Zábava? Těžko říct. Tak či tak, po té nekonečné temnotě Maya uslyšela hlas. Tak nekompromisní a mocný, že se mu nedalo oponovat.
"Vstaň, Mayo!" zaznělo jí v hlavě. Otevřela oči. Byla zpět.

Tělo ji bolelo. Cítila každý krok, každou ránu která jí byla způsobena při jejím osudovém boji. Rány sice byly v podstatě zahojené, ona ale byla pořád velmi slabá. Těžce vydechla. Všude kolem ní byl sníh. Kde to vlastně byla? Netušila. Chtěla letět domů. Pomalu roztáhla křídla. Bolelo to, bylo to... nepříjemné. Zvláštní. Nemělo to tak být. Měla přece být mrtvá. Zatnula zuby a párkrát svými křídly zamávala. Trvalo to nějakou dobu, než se odhodlala vzlétnout, ale přece. Povedlo se jí dostat do vzduchu. A letěla do svého společenství, které doufala, že najde v pořádku.
A taky našla. Našla své staré přátele, našla Ryana - jejího druha. A ačkoli se všechno zdálo být na dobré cestě, netrvalo to dlouho, než jí Ryan zradil. V ten moment se Maye zbořil celý svět jako domeček z karet. Bylo to pro ni horší než smrt a návrat zpět. Byla mladá a naivní. Nepřipouštěla si myšlenku, že by o něj někdy mohla přijít. Že by ji někdy vyměnil. Ale stalo se to. A ona... pocítila zvláštní prázdnotu. Prázdnotu a temnotu, která zahalila její srdce. Od té chvíle se Maya změnila. Začala bojovat sama se sebou.

Znovuzrození
Přivedla ji snad bohyně zpět proto, aby viděla, jak jí zradí její milovaný? Aby trpěla? Který bůh by ale mohl být tak krutý? Maya ničemu nerozuměla. Chtěla se na to bohyně zeptat. Cestovala zpátky za ní. Až tam, kde se povídaly příběhy o její existenci. Ale žádné odpovědi se jí zde nedostalo. Aspoň ne takové, v jakou doufala. Musela se jednoduše smířit s novou skutečností. Že na světě není nikdo, kdo si zaslouží bezmeznou důvěru a lásku. A že musí spoléhat především sama na sebe. Vždyť ani když bránila společenství, které měla tak ráda, tak jí nikdo nepřišel na pomoc. Všichni jsou to jen pokrytci!
Ani si neuvědomila, kdy se část jejích šupin zbarvila do černa. Nejspíše to mělo znázorňovat její započatou bitvu mezi dobrem a zlem, kterou sváděla sama se sebou. Maya už nebyla stejná. Byla životem zklamaná, zahořklá. A když se na tento svět sesunula další pohroma, už za něj nehodlala bojovat. Opustila ho a opět cestovala. Dlouho a daleko. Až se dostala do Helvaniru.