Tento drak je poctivý, přátelský a hrdě čestný. Nedělá mu problém dodržet slovo, naslouchat druhým a je ochotný i darovat. Přitom jak pozitivně vyzní zvenčí, je to pošetilý manipulátor. Jeho dar umění je kouzlit se slovy tak, aby získal vášeň. Oběti si pečlivě vybírá, která se mu vyplatí a která je slabá, nevezme si za oběť přeci někoho, u koho by nezvládl ani trochu manipulovat. Z mentálně silných draků má respekt a raději u nich nic nezkouší. Není dobré mu uvěřit každé slovo které plácne z tlamy. U konverzací s druhými draky myslí strategicky. Klidně by si hrál na největšího zabijáka, jestliže by to společníkovi lichotilo. Málokdy koná čistě z dobra, většinou, když už něco dobrého udělá, myslí na to, aby něco z toho dostal nazpátek. Nejčastěji dělá ze sebe oběť-přehání své potíže, křivdy a podobné věci, Mění své názory, postoje, chování, city, aby z toho měl prospěch. Často předstírá věci jako je bezmocnost, uraženost a zoufalství.
Thyr má mnoho slabostí u kterých si je vědom, že kdyby je někdo zneužíval proti němu, špatně by skončil. Proto tedy své slabosti nikdy neříká a skrývá je. Hrozně nenávidí, když ho někdo přechytračí, vyvolává to v něm hněv a rozruší ho to. V také chvíli Thyr začne dělat časté chyby ve snaze přechytračit draka nazpátek. Také nesnese ignorovaní, když Thyra někdo ignoruje, vyvolává to v něm leckdy smutek a udělá vše jen aby získal pozornost dotyčného. Taktéž nesnese dlouhodobou samotu, je totiž družný a společnost potřebuje. Svoji bezstarostnost nemá pod kontrolou, jakmile ho obklopuje samota. To se může projevit způsobem, že Thyr bude zažívat stres až depresivní myšlenky. Ve stresu je velmi lehkomyslný, nedokáže plně přemýšlet a někdy nahlas mluví sám pro sebe a lituje se. Přímě se vyhýbá boji, udělá mnoho, jen aby nemusel vyvolat konflikt. Bojovat totiž neumí, jeho tvrdohlavost při trénovaní boje mu nikdy nedovolila mít tu vlastnost vést dobré boje a představa, že by nějaký boj s drakem prohrál, je pro něj až hrůzou. Moc o své minulosti nemluví, ale když už ano, začne vyprávět svoji minulost po svém, nikdy neřekne na přímo co se odehrálo a už vůbec ne, že vinný je on sám. Thyr si rád hraje na někoho jiného, než kým je. Zakrývá své slabé srdce, které nikdy nepatřilo a nejspíše nebude patřit bojovníkovi. Touží po tom, aby vypadal sebejistě, proto je hovorový a přímý. Miluje pohled na smutné draky, důvod je prostý, snadná a nenamáhavá manipulace. Avšak důvod je kolikrát i jiný, dobrý, a to praobyčejné vykouzlení úsměvu na tváři. Pohled na smutného a úzkostlivého draka někdy Thyra může až zamrzet, sic je sobec, neznamená to, že se dobrého srdce jen tak zbaví. Přeci nenechá, aby se jeho minulost opakovala. Ale přestože Thyr má svou temnou stránku, dokáže někdy být dobrosrdečný. Pro draky, které má rád uchovává cit, oddanost a věrnost, dost možná i slabou empatii. Je to úsměvný typ draka, který se rád zdržuje ve společnosti dalších, alespoň na oko příjemných bytostí.

Byla to tichá a klidná noc, praobyčejná, až na jednu věc. Na louce, kde sídlilo velké množství draků, těch, kteří louku brali za svoji domovinu, se jednomu páru začalo vyklubávat jedno z vajíček. Praskání skořápky bylo tak pronikavé, že vzbudilo ze spánku samičku, jež přivedla vajíčka na svět. Ta, jakmile si všimla, že její druhé hnědé vajíčko je zralé na vyklubání, radostně vstala a šla vzbudit svého samečka. Mezitím, co ostatní draci spali a užívali si svého klidného večera, zamilovaný pár seděl u vajíčka, hleděli vedle sebe, jeden druhému po boku, a opírali se navzájem. Bystře pozorovali, jak se skořápka vajíčka hýbe, pomaličku praská a dráče uvnitř si probojovává cestu ven.
Uběhl nějaký čas a dráče se konečně dostalo ven z toho malého vězení. Boj se skořápkou byl pro něj samozřejmě náročný. Nebylo lehké pro tak chabé dráče najít cestu ven, ale zvládlo to bez jakékoliv pomoci. Jeho nevinný a malý vzhled byl sladký jako ten nejsladší med. Matka z něj nemohla spustit oči; měla tak velkou radost ze svého mláděte, že celou noc byla jen u něho a ani nespala.
První den dráčete vypadal nějak takto: Každý drak z louky se na něho chtěl podívat. Každý přece chce ve svém životě spatřit dráče – jednu z nejroztomilejších věcí pod sluncem. Někteří jedinci si ho dokonce chtěli na chvíli pochovat, to však matka nikdy nedovolila, protože si svého potomka až příliš opatrovala.
Přišel nový den a bylo na čase vybrat jméno. Matka společně s otcem hleděli na dráče, které stále spalo a nevinně leželo rozvalené na zádech v hnízdě. Matka ho chtěla pojmenovat Erlendr. V tu ránu jí otec rozmluvil a řekl, že se k němu více hodí jméno Thyr, protože zní válečněji a více se hodí k drakovi. Oba se nakonec shodli na tom, že Thyr je nejlepší volba. Druhé dráče se vyklubalo o dvě noci později. Opustilo skořápku a po boku svého bratra hodlalo dohlížet na krajinu, která se rozprostírala všude kolem nich.
Uběhla nějaká doba a Thyr byl již nazván soběstačným. Dokonce na něj byl i spoleh, aby hlídal svého sourozence Ivarra. Mohl se tvářit, jak chtěl – dospěle, vážně, mile – avšak nikdy se nevyhnul tomu, že jeho otec Grior jej každým dnem učil bojovat. Thyr nikdy neměl bojování v lásce. Nebyl ani toho názoru, že by to někdy využil, už vůbec ne v této stereotypní louce, kde se nic neděje. Thyr mohl být rád, že měl to štěstí narodit se na kousku světa, kde vládne klid a mír.
Mladý samec se ale nikdy nenaučil být své rodině vděčný a čím dál více si tak svou vlastní hloupostí obracel blízké proti sobě. Jedinou výjimkou byla jeho matka, která se vždy snažila vidět vše v pozitivním světle a idealizovala si rodinu i přes to, že její syn Thyr byl pouze ostudou celé rodiny. Matka byla vždy obětí manipulace svého syna. Společně s ní byl terčem také jeho vlastní bratr Ivarr. Za měsíčního světla, místo tiché a klidné noci jako tehdy u vajíčka, šel slyšet jen pláč Thyrovy matky.
„Zaútoč!“ zařval jeho otec při tréninku boje, když Thyra odhodil od sebe. Thyr narazil do skalní stěny a znovu se vyškrábal na nohy. „No tak,“ zavrčel jeho otec, „přestaň se držet zpátky. Najdi v sobě toho vraha a vypusť ho!“
„Snažím se!“ řekl Thyr. „Možná, kdybychom se mohli zastavit a promluvit si o tom. Nebaví mě to trénování a je mi k ničemu!“ Otec tedy trénink ukončil se slovy: „Dobrá, pro dnešek tě mám dost. Vypadni mi z očí!“ Thyr se jen arogantně otočil zády a odešel.
Takto se to každým dnem opakovalo. Grior nikdy nedokázal prolomit tvrdohlavost Thyra. Dělal to jen proto, že měl ve svém synovi stále naději, že se změní. Miloval ho, ale zároveň ho nenáviděl. Každopádně nic to neměnilo na faktu, že Thyr jednou bude muset rodinu opustit. Thyr představoval nebezpečí pro rodinu i ostatní draky v okolí.
Thyr byl již dospělý a vytrvalý drak, ale nikdy se nenaučil bojovat. Nebyl válečník, který zápasí drápy a ohněm. Místo toho bojoval spíše slovy. Stávalo se jistotou, že jeho otec se chystá jednoho ze synů vyhnat daleko, jak jen to půjde. Místo radosti a dobra přinášel do života ostatních bolest a zármutek.
Z tak nevinně vypadajícího mláděte se stal zbabělec. Většina draků ho ve své blízkosti neměla ráda. I když Thyr na venek působil až andělsky, uvnitř nebyl nic jiného než bezcharakterní, manipulativní drak, který svých úspěchů dosahoval skrze ostatní.