Noonte je živel. Je to drak, který je pořád poměrně nevycválaný a je to vidět, směje se, dává najevo svoje emoce a nebojí se projevit a promluvit. Proto na první pohled může působit neohrabaně, omylem se cpe do osobního prostoru ostatních, ačkoliv se snaží být velmi opatrný, aby nepřekročil meze. Do všeho se hrne s nadšením a je pro každou špatnost nebo zábavu, která mu dovolí se s někým sblížit. I když ho jeho impulzivní nátura může občas zanést do pořádné šlamastiky. Aktivně vyhledává cizí společnost, hlavně u draků, kteří mu oplatí jeho vloženou energii.
Ale i vzhledem k jeho neohrabanosti je to dobrák, který má pro každého dobré slůvko, ať je to kdokoliv. I když má jazyk rychlý a celé dny by klidně rád jen mluvil a mluvil, je skvělým posluchačem a má velmi dobrý odhad na to, kdy má raději držet tlamu a kdy promluvit. Jedná se tím pádem o poměrně cenného přítele, kterého si pro sebe můžete získat, alespoň po té společenské stránce.
A pro naše milé introverty, nezoufejte. Noonte je velmi obratný v konverzaci s někým, kdo není tak hovorný, trénink měl na Leocosovi a vyplatilo se mu to. Ačkoliv takové vztahy nevyhledává, nevadí mu. Rád si pod svá křídla takové dráčky vezme a postará se o ně.
Avšak všechno není tak růžové jak se zdá, vzhledem k tomu, čím si Noonte prošel má poměrně respekt, až strach z ohnivých draků, kteří mu připomínají staré časy. Velmi respektuje autority u kterých se stane poměrně tichým a začne se upínat na jiné draky, kterým věří. Bojí se toho, že jednoho dne bude na všechno sám a váží si proto svých přátel a má tendence se na ně upínat občas až příliš.
Také se nerad baví o tom odkud přišel, minulost je pro něho něco, na co by se už nikdy sáhnout nemělo, nejraději by na to celé zapomněl a ačkoliv je Leocos něco, co si z minulosti do přítomnosti přinesl, nehodlá si s sebou brát nic dalšího. Konverzace o čemkoliv podobném spíše stáčí na daného draka. Když už je Noonte sdílný ohledně své minulosti, je to známka doopravdové důvěry, která něco znamená. Protože jeho zkušenosti v něm vybudovaly úzkosti, které se ale Noo snaží potlačit, chce se přes to celé přenést a nepřemýšlet jen nad popelem a ničením.
A i když tak může zelený drak působit, není hloupý. Často dřív jedná a až pak se zamyslí, díky čemuž může působit jako hlupák. Opak je ale pravdou - on nad věcmi přemýšlí, když se mu to hodí. Rád si spojuje souvislosti a často si pamatuje maličkosti, které mu někdo řekl mimochodem.
Když už Noo není ve společnosti a je sám, jedná se o velmi zkoumavého drak, který rád cestuje a strká nos pod každý kámen a do korun stromů. Má velký zájem o zvířectvo, ve volném čase pozoruje ptáky, odpočívá na vysokých větvích a věší se za cokoliv, co ho jen unese. Rád si užívá všedních maličkostí, protože čím dál je od své domoviny, tím víc krásných věcí vidí místo obvyklého popela.
Jak bylo řečeno, Noonte je drak, který se rád vyjadřuje, ať už řečí těla i mluvením. A jeden z jeho oblíbených způsobů jak vyjádřit náklonnost ke svým blízkým je kromě různých dárků i tzv. láskyplná agrese, kdy je schopný v návalu energie klidně srazit svého blízkého k zemi v plné rychlosti, nebo je všelijak okusovat a dělat blbosti.

Bývaly doby, kdy velká snůška vajec s malými dráčaty nebyla skvělá novinka, ale spíš spousta trápení. Eizyře se podařilo na svět přinést čtyři vajíčka, o která se měla společně s Jeddradem postarat. Taková věc byla ale v době války velmi obtížná. Oba si představovali společnou budoucnost krásně, štastně. Očekávali, že se dráčata vylíhnou do doby již po válce, ve které se nebudou muset ničeho obávat a budou moci žít společně. Nečekali, že budou muset dvě vajíčka opustit, byla poměrně malá a ani jeden z nich si nemyslel, že by dráčata ukrytá v nich mohla přežít příliš dlouho. Ne když jejich zemi sužoval nekonečný oheň, málo potravy a především právě válka, která neznala milosrdenství, jen neskutečnou krutost a bolest. Dvě dráčata byla vše, o co se mohla Eizyra a Jeddradu postarat.
Byl to krutý osud, asi byli moc slabí na to, aby případná dráčata ušetřila trápení a vajec se nadobro zbavila. Ne. Noonte se vylíhnul za bouřlivé noci, na čumák mu kapal déšť a pro malého a nezkušeného tvora to bylo něco… Děsivého. Křičel a křičel, avšak matka nepřicházela. Vlastně nepřicházel nikdo. Stočený do klubíčka jen čekal, až něco přijde.
A nakonec i přišlo, jednalo se o veliký stín, který se nad ním druhého rána tyčil. Malý drak se místo zděšení obrátil nahoru a usmyslel si, že onen drak je jeho máma. A brzy tam byl i druhý! Malý tvoreček měl sotva ponětí o tom, že se nejedná o jeho rodiče, nýbrž o dva partnery, kteří našli čerstvě vylíhnuté dráče a vajíčko. A od toho dne měl Noonte rodinu. Nevnímal, že jeho sourozenec se nelíhnul ani nadále, že Iarro ho odstrkuje dál, aby neviděl, že jeho sourozeneček je ztracený případ. Byla to Noonteho druhá ztráta, ačkoliv o tom sotva měl ponětí.
Nakonec tedy vyrůstal pod ochrannými křídly dvou draků, Iarra a Jannina, kteří si takové dráče prakticky vysnili. Noonte byl neposedný a vždy je držel na nohou a až v úzkostlivém pozoru, kde museli být naprosto připravení, co ten drak zase provede. A Noonte? Ten si z toho nic moc nedělal, rád se věsil hlavou dolů na své otce, na stromy kolem, hrál si v popelu, který se i nadále šířil krajinou. Celou dobu byli napochodu, utíkali před válkou, která nabírala stále větších a větších rozměrů. Zkáza a tragédie avšak nebylo nic, co by Noonte neznal, byl dobře seznámen s pichlavým pachem ohně a byl dobře připavený se kdykoliv skrýt. Nedalo se zapřít, že to bylo dráče impulzivní a často nezodpovědné, nedbajíc pokynů dospělých jako správné drzé dráče.
Z malého neposedy se i v tuto nestabilní dobu nadále stával řádný drak, který byl v lese jako doma. Akorát velký na to, aby svým otcům dokázal pomáhat s lovem potravy, která byla v tuto dobu značně omezená. S čím dál větší migrací draků pryč? Nikdo se nemohl divit, že často po cestách nacházeli mrtvá těla, která prohrála boj o žrádlo. Často zmrzačená těla vyvolávala v Noontem stále víc a víc otázek. Proč se vůbec něco takového dělo?
Na tuto otázku nalezl odpověď sám, jelikož ani Iarro ani Jannin mu nechtěli nic říct kvůli obavám, co by to s ním mohlo udělat. Byla temná noc a už vzrostlejší drak byl sám na pochodu, přesně jak měl zakázané. Chtěl se projednou vzepřít a mít svou hlavu, možná vypátrat někoho, kdo by mu byl ochotný říct co se v celé zemi sakra děje.
Když se však prodíral porostem a vyšel na mýtinku ozářenou měsíčním svitem, slyšel zvuky křídel. Nebylo to, jako by kolem vás prolétal jeden drak, nýbrž třeba pět dalších. Noonte začal okamžitě panikařit, všechna pírka se mu zvedla v pozoru a on se dal na útěk. Jednalo se o instinkt, divný pocit. Prodíral se křovím a stromy a sotva čekal, že by ho mohl někdo přemoct v prostředí, ve kterém byl jako doma. Avšak někdo se přeci jen našel.
Noonte byl v letu sražen mezi stromy, a nehledě na to, jak moc se bránil, vůči drakovi, který byl větší, těžší a silnější, neměl žádnou šanci. Ne, když se jich najednou kolem něj zjevilo víc. Ti zajistili, že neuletí a ani nikoho nepokouše.
Mladý drak byl odtáhnut daleko od svého domova, a jakýkoliv pokus o útěk byl shledán s neúspěchem, který zmařil Noonteho veškeré sebevědomí a brzy se o útěk pokoušet přestal. Nevěděl o co jde, nevěděl nic, nikdo mu nic nechtěl říct. Sám však viděl, že místo toho, aby utíkali před ohnivými plameny a draky, kteří stejné plameny plivou… Tak se k nim přibližovali. A mířili přímo do samotného centra veškeré zkázy.
Válka se neobešla bez vojáků, draků, kteří měli být zmanipulováni do toho, aby se obrátili proti všem a všemu, co jim kdy předtím bylo milé, a aby zabíjeli pro dobro království. Jakého? To se Noonte nikdy nedozvěděl. Nerozuměl tomu. Jediné co chápal bylo to, že po něm nechtěli nic dobrého. Byl vržen k drakovi, který se jmenoval Leocos, který měl být po zbytek jeho života jeho nejbližším přítelem. Měl být někým, kdo ho bude nabádat, aby se připojil ke království. To byla mylná představa. Právě Leocos, který se doopravdy stal Noonteho nejbližším, vymýšlel plán útěku. Prý získat si nepřátele na svou stranu. Prý si pak nebudou dávat velký pozor. A pak? Pak nastane hlavní část. Útěk.
Noonte, který najednou přešel z divokého života do života, ve kterém měl být tvrdým vojákem, tohle moc nezvládal. Nelíbilo se mu, že musel trénovat boj, že mu mnohokrát doopravdy šlo o život. A už vůbec se mu nelíbilo, že pod jeho pařáty pár mladších a slabších draků přišlo o život. Jenže on nechtěl být na jejich místě. Chtěl se vrátit domů k rodičům, nestál o to zemřít, a vlastně ani o to zabíjet. Nezajímalo ho nic z toho.
Mezitím se ale jeho přátelství s Leocosem prohlubovalo. Z obyčejného přátelství se vyklubal vztah podobný tomu sourozeneckému, byl to právě nebeský drak, který Noontemu pomohl se vyrovnat s další ztrátou, která ho ale trefila do citlivého místa. Ovšem ani oni se nevyhnuli společnému tréninku, ve kterém jim šlo pomalu o život. A Leocos jako silnější drak způsobil Noontemu nepěknou jizvu. Ale bohužel, jednalo se o přežití, nic co by Noonte nedokázal pochopit, ačkoliv potajmo chová k Leocovi velký respekt. Jeho slovo platilo.
A platilo i tu noc, kdy byl čas utéci. Noonte netušil, jak dlouho byli zavření v království, ale očividně dostatečně dlouho na to, aby jim dovolili jít samotným na hlídku. Holt žili v tom, že v hlavě už po takové době nemají dva draci nic, kromě loajality a strachu z případného trestu. Noonte útěk sotva zvládal, bál se, že to nevyjde. Ale hned jak okusil čerstvý vzduch? Noonte se cítil naprosto nezastavitelný. Letěl a běžel, připadalo mu, že se může znovu nadechnout.
Jejich nadšení nemělo dlouhé trvání, když se konečně zastavili na noc, aby měli kde přespat. Bohužel, vzhledem k… Nemilému, bílému zbarvení Noonteho přítele byli dva draci opět brzy na nohách a utíkali, seč jim síly stačily. Byli totiž následováni staršími draky z království, kteří měli za úkol se jich zbavit. A hlavně díky tomu a nekonečnému cestování se dva draci objevili právě na Helvaniru.